Mnozí z vás si určitě pamatují, že Spolek OKO před třemi roky pozastavil vydávání svého magazínu. Zlí jazykové v něm viděli kritiku s politikou a zcela přehlíželi větší část obsahu. Na něm se podílel svými kontroverzi budícími přípěvky i p. Pavel Kábrt. Týkaly se výkladu vzniku života na Zemi rukou Stvořitele.
Ne se všemi jsme vždy byli v souladu, ale dali jsme prostor i menšinovému výkladu pro lepší tříbení názorů. Za něj byl Pavel v roce 2010 i negativně „oceněn“ Bludným balvanem klubu skeptiků Sisyfos.
Pracoval u Armády spásy, dlouhou dobu provozoval web kreacionismus. cz a vydal knihu „Jak se nezbláznit“ s nebetyčnými omyly rozšířenými mezi lidmi. V roce 2005 spoluorganizoval konferenci „Darwin and Design“ v Kongresovém centru v Praze, kde byl hlavní hostem americký biochemik Charles Thaxton, autor knihy „Tajemství vzniku života“. S Pavlem jsem se účastnil několika přednášek (školy, KD atd.) a domluvil mu hodinové debatní vystoupení v TV Nova. Na jeho úplně poslední přenášku jsem jej v roce 2017 přivedl i do našeho divadelního sálu v ZŠ.
Už za hluboké totality byl členem americké společnosti pro výzkum stvoření Creation Research Society a pravidelně odebíral její odborný čtvrtletník.
Zajímavé bylo, jak jsem Pavla poznal. Za totality existovala v pasážích ulice Vodičkova vývěsková služba s inzeráty a na jednom z nich stálo: „Pomohu najít smysl života následováním Ježíše Krista. Teorie a praxe.“ V té době to byl naprosto vymykající se a odvážný inzerát. Za jeho zveřejnění měla pak potíže pí vedoucí vývěskové služby, neb ji někdo udal. Nicméně já si řekl, že toho pána chci poznat. A tak jsme se setkávali a přeli nad Biblí a stvořením. A kdyby zůstalo jen u toho, asi bychom se více jak 40 let neznali. Ale byla tu ta praxe.
Nezištně pomohl mnoha lidem v nouzi či na ulici, neváhal je vzít i k sobě domů a dát jim klíč od dveří. Jen jeden host mu ukradl nářadí, které po týdnu vrátil. Hryzalo ho svědomí. Pavel byl prostě výjimečný. Bohužel opustil tento svět 14. 9. 2021.
Za Spolek OKO
Petr Duchek
Hvězdy v Újezdě: Petr Kotvald – RECITAL (XXXV)
Po době „kovidí“ se i oblast kultury začíná zvedat. Spolek OKO připravil na listopad mimořádný koncert velké star především z 80. a 90. let a stálice naší populární scény. Existuje proto část generace, která na hitech Petra Kotvalda vyrostla. A nejen pro ni jsme se rozhodli Petra přivést i do Újezda a požádali ho o krátký rozhovor.
Jak jste prožíval mimořádná opatření znemožňující koncertovat?
Cítil jsem se nesvobodně a omezovaný, jako snad zatím nikdy v životě. Rozum mi sice velel, že to je nejspíš logické, ale uběhlý čas, během něhož jsem nemohl dělat to, co mi dává na světě největší smysl a radost, už nám nikdo nevrátí.
Máte mezi svými hity nějakou vyloženě oblíbenou a neoblíbenou písničku?
Těžká otázka. Jsou to všechno moje děti. Každá písnička vznikla z jasného důvodu a je více či méně otiskem konkrétního rozpoložení, životní situace nebo stavu v daném čase. I vybrat písničky pro každý koncert je pro mě těžký úkol. Do 90 minutového koncertu se zkrátka vejde tak maximálně 22 – 23 písní. Na těch dalších 250 se zkrátka každý večer nedostane.
Když jste se S. Hložkem začínal dělat de facto doprovodný sbor paní Haně Zagorové, napadlo Vás, že se po šesti letech vydáte na sólovou dráhu?
Zpěvákem jsem chtěl být vždycky. Moje babička tvrdila, že jsem dřív zpíval než mluvil. A tak na tom moje zastávky v jednotlivých uměleckých projektech nemohly nic změnit (smích).
A jak vidíte svoji uměleckou budoucnost?
Pokud bude moje zpívání dál přinášet radost mně a mým posluchačům, a pokud se budeme chtít a smět dál navzájem potkávat, nebudu mít o další inspiraci a důvod ke štěstí nouzi. Moc se na vás všechny těším.
Děkuji za rozhovor a také se těšíme.
K rozhovoru ještě doplním, že koncert vychází z výročí třicetipětileté sólové dráhy a je de facto průřezovým projektem „Best Of“. Navíc je ale obohacen o příběhy z vystupování, natáčení a možná i o nějaké pikantnosti. Snahou je sblížit Petra divákům co nejvíce.