Nedá mi spát jedna písnička od Daniela Landy. Má chytlavou melodii, není nijak náročná, ale pro toho, kdo sleduje jen hlavní mediální proud, může mít překvapivý obsah. Text písně je hudební a příjemně do melodické linky zapadá, má snadno vnímatelnou strukturu a v několika verších umě hudebně sladěných sděluje víc, než se možná na první poslech může zdát.
Druhou věcí, která mě zaujala a dobře dokresluje Ukolébavku, je Landův Blanický manifest za svobodu 2020. Ten sice nepovažuji textově vždy za úplně zdařilý, ale je to vcelku jedno, protože jde především o ducha sdělení. Můžete si jej stáhnout, podepsat a odeslat.
Určitě je zajímavé, že se takto k dění kolem nás postavila a vyjadřuje mediálně známá osobnost.
Zdá se mi, že pokud člověk nežije v mainstreamové bublině nebo nepatří mezi nositele „nejpokrokovějších“ názorů slepé vývojové uličky neomarxismu a má dostatek životních zkušeností, cítí, že smyčka svobody a marasmu se pozvolna a nenápadně utahuje. Už delší dobu lze vnímat, že se něco děje, něco visí ve vzduchu. Za vlastní názor nebo použití některých slov, na která byli naši předci hrdí, reálně hrozí všelijaké problémy či potíže. Chtít bojovat za vlast jako táta chránící svoji ženu a matku společných dětí je pomalu na udání, bránit normální věci (nehodlám vysvětlovat co je to "normální", protože kdo má oči a uši ke koukání a slyšení, vidí a slyší), je zpátečnické a se slovem vlastizrada se žongluje jak v cirkusové manéži.
Svět nám brnká stále více na nervy, přesto si otupělí blahobytem zvolna zvykáme i na rabování, znásilňování a vraždění.
Silnější soused po slabším sousedovi vyžaduje přijmout jeho pravdu, nebo mu nedá ochutnat ze společného koláče, upečeného v troubě pořízené na dluh. Bez ohledu na to, že oba přispěli na výrobu těsta, bez ohledu na to, že troubu splatí asi až příští století.
Mám dojem, že svět se ubírá podivným směrem, na který si ale postupně více a více snadno zvykáme a pro všudypřítomné dotace už příliš zdravě realitu kolem sebe ani nevnímáme.
Kdysi mi kamarád říkal, že ve Spojených státech vyšla kniha, podle které se lidstvo vydalo na cestu degenerace. Mám dojem, že po ní jdeme v přímém přenosu.
Petr Duchek