Konečně pod taktovkou pí Zity Kazdové vyšel Klánovický zpravodaj (KZ). Zaskočil i pobavil mé oko. Nebudu ovšem ztrácet čas vypisováním všech nedostatků a chyb, ale ke krátkému postřehu přidám něco zajímavého i z minulosti. Klánovičtí zastupitelé by se však měli zamyslet, zda nezaplatit nové pí šéfredaktorce kurz pro vydávání radničního periodika. Potřebovala by ho jako pes drbání, protože první počinek pí Kazdové vypadá spíš jako zpravodaj zpracovaný vesnickou tetkou.
První zastavení – historie
Pí Kazdová se na straně 7 uvedla takto: Zcela příhodná je otázka, zda mám zkušenosti s prací redaktora. Mám. Pracovala jsem rok a půl v redakční radě Újezdského zpravodaje a naším úkolem, který se nám podařilo splnit, bylo nastartovat a stabilizovat transformaci Újezdského zpravodaje z letité stagnace před rokem 2010 na moderní radniční noviny.
K tomu mohu uvést, že pí Zita Kazdová se stala členkou nově vytvořené redakční rady Újezdského zpravodaje (ÚZ) od květnového čísla roku 2011 (usnesení RMČ14/0239/11). Tedy podobně jako nyní ke konci školního roku. A zpravodaj procházel dlouhým obdobím obyčejné cenzorské normalizace – kritické články (jedno zda občana či zastupitele) se do tištěné verze zpravodaje v podstatě nikdy “nevešly”. Což jsem zažíval na vlastní kůži. Až s blížící novelou Tiskového zákona, musela nastat “modernizace” a zastupitelé měli určitou jistotu otištění svého příspěvku. Ta samochvála pí Kazdové je ovšem i po letech cítit pachem normalizačního cenzora.
Viditelnou “modernizací” byla především změna formátu z A4 na formát Rudého práva a tisk periodika na příšerném “toaletním” papíru, který se při čtení ohýbal. Záhy po volbách 2014 bylo oboje vráceno do normálních kolejí, tedy křídový papír (myslím, že chvíli i kombinovaným s ofsetovým) a formát A4.
Druhé zastavení – kolik blbostí snese občan
Ovšem bylo to i období neotřelého humoru a laškování se čtenáři. Alespoň jeden příklad z ÚZ v září roku 2011, kterým bylo vysvětlováno stanovení dne uzávěrky: „S novým školním rokem jsme si pro vás připravili i několik změn. První velká změna se týká uzávěrky Újezdského zpravodaje. Ta se již nebude řídit jednotným datem, kdy jsme byli zvyklí na 14. den v měsíci, ale bude se řídit dnem v týdnu, tzn., že bude vždy v pondělí, tři týdny před distribucí, která proběhne v prvním týdnu dalšího měsíce.“
Rukopis pí Zity Kazdové, tehdejšího starosty Pavla Roušara, manžela pí Kazdové a tehdejší radní Karly Jakob Čechové je opravdu nezaměnitelný. Určení dne uzávěrky se stalo prostě takové jednoduché, nezauzlené a snadno srozumitelné. Vše pro sousedy a občany. Nebo spíš pro blázny.
Třetí zastavení – sendvičování
Následující ukázce říkám sendvičování. Není podstatné, zda souhlasíte s názory v ukázce (nemusíte je číst), ale je důležité si uvědomit, že se na sendvičování podílela i pí Kazdová. Dost možná i se škodolibou radostí. V čem tento prvek cenzury spočívá? Chce-li politické vedení radnice zneužít radniční periodikum k dehonestaci politického protivníka, může například obložit jeho příspěvek ve zpravodaji tzv. nápravnými články – komentáři.
Nejdříve dojde k infiltraci myšlení občana (čtenáře) tím správným světonázorem, pod který umístí článek oponenta a pod něj dá další článek, kterým čtenáře ujistí, že oponent je vlastně idiot. Praxe jak vyšitá z Rudého práva totalitního režimu. I pod tím je ovšem pí Kazdová podepsaná. Na to je třeba nezapomínat.
Zde konkrétně došlo k tomu, že článek újezdské ODS nejdříve okomentoval zastupitel M. Hartman, komentář pod článkem vyšvihl starosta P. Roušar a v redakční radě Újezdského zpravodaje tento postup posvětila i Zita Kazdová pro únorové vydání Újezdského zpravodaje roku 2012. Všichni tři jmenovaní jsou a byli z Otevřeného Újezda i z Újezdského STROMu. I tak vypadal “moderní” zpravodaj v podání Zity Kazdové.
Čtvrté zastavení – Polibek Jidáše
Neuvěřitelné nyní je, že pí Kazdová svého předchůdce ve funkci šéfredaktora ve svém článku na str. 7 tituluje jako kolegu. Tedy toho, kterého vlastně vyrazila z pracovního místa. Jsem totiž přesvědčen, že její jmenování bylo domluveno dávno před výběrovým řízením. To je něco tak falešného…
Páté zastavení – Porušení všeho nebo chaos
Uvedu jen malou poznámku k diletantství pí Kazdové a zcela přitom vynechám například hromadu typografických chyb.
Uzávěrka pro toto číslo zpravodaje byla 14. 6. 2019. Přesto je na straně č. 7 článek zastupitelů z ODS s datem 16. 6. 2019. Napadají mne tři možnosti. V pravidlech pro vydávání je nějaká výjimka, pravidla byla porušena nebo jde o textovou chybu, na kterou nová šéfredaktorka autory článku neupozornila a vypadá to pak, že každému měří jinak.
Další podivností je, že pod tímto článkem s názvem Prohlášení k výměně na pozici šéfredaktora Klánovického zpravodaje je jednoznačně nápravný komentář rady MČ s názvem Vyjádření Rady MČ Praha – Klánovice k prohlášení členů ZMČ.
Zaprvé jde o podobný způsob cenzorské praxe jako v uvedeném příkladu z Újezdského zpravodaje při sendvičování. Zadruhé rada MČ nemá vůbec číst zpravodaj ještě před vydáním (nebo se má alespoň zdržet politických reakcí ve stejném čísle). Anebo zatřetí chybí uvedení zdroje, ze kterého článek zastupitelů za ODS pí Kazdová převzala.
Závěr? Cenzura je čím dál rafinovanější a já mám obavy, že Klánovice čekají “moderní” zpravodajské manipulace na věčné časy a nikdy jinak.
Petr Duchek
PS Ona rafinovanost je natolik podvodná, že dokáže přelstít Otevřenou společnost i Oživení, kterými se pí Kazdová ve svém článku zaštiťuje. Obě společnosti totiž pro určení zda ve zpravodaji je či není cenzura používají metodu IRON (Index RůznOsti Názorů). Ta ale pouze zjišťuje, jakou část v politické ploše zaujímají alternativní názory. Tedy ty, které nejsou názorem vedení radnice. Měří ovšem jen poměr plochy mezi oběma názorovými tábory, nikoliv čirou cenzuru, kdy nepohodlné články nejsou otiskovány (o nich totiž nic neví).
V Újezdském zpravodaji to za éry Zity Kazdové fungovalo například tak, že byl snížen rozsah článků vychvalujících vedení radnice, tím se snížil i rozsah pro kritické články a pak stačilo otisknout ten nejméně alternativní. Nebo byl naopak extrémně zvýšen počet nezáživných článků, k nim byl přidán ten nejvíce nepohodlný alternativní článek a celá tato nesourodá směs článků byla umístěna na web úřadu, kde ji téměř nikdo nečetl a dnes ji ani nedohledáte. Ale dalo se tvrdit, že všem měří stejně. Jenomže de facto byl výsledek takový, jakoby alternativní názory neexistovaly. Dějiny prostě stále píšou vítězové…
Takové postupy establishmentu ale vylučují polemiku, čímž nepřípustně zasahují do práva na svobodu projevu a za peníze všech pokřivují rovnou soutěž politických stran ve svůj prospěch.
Klánovickým bych proto doporučil, aby zpravodaj podrobovali i měření metodou SIC (Souhrnný Index Cenzury). V podstatě jde o měření rozsahu (sebe)pochvalných článků, resp. zmínek o starostce, o vedení radnice apod. k IRONu. Už po přečtení strany č. 3 (Z diáře starostky – “Nová šéfredaktorka mě požádala o výčet absolvovaných jednání, v nichž jsem zastupovala naši městskou část, tak zase já budu muset požádat ji o větší prostor, nebylo jich totiž málo.”) vypadá tento index celkem nadějně. Chvílemi jsem měl totiž pocit, že čtu rubriku vytvořenou vděčnou služebnou.
Souvisejí články:
Trafikáááááá pro tetu KaZi
Poctivý výběr šéfredaktorky
Klánovický zpravodaj 7-8/2019, strana 7